prý šlo o adaptaci, podle fanoušků, jedné z nejlepších povídek Stephena Kinga; je to možné, nevím, nečetl jsem, film jsem ale viděl.
Stručný děj: Mlha nažene kolem čtyřicítky lidí do samoobsluhy, kde z nich udělá cosi jako účastníky reality show Trosečník nebo seriálu Ztracení. Již od začátku tu máme jasné favority na přežití: otce se synem, mladou blonďatou učitelku, svéráznou stárnoucí zaměstnankyni školství, sympatického příručího; druhá strana mince je zastoupena silně nábožensky založenou "lehce labilní" dámou, nepodařilo se mi zjistit zda byla - než ji sympatický příručí, vítěz poháru z roku 1993 nebo 1994 zastřelil - křesťanka nebo židovka, párkem místních asi instalatérů a anonymním snadno manipulativním davem. Dále zjistíme, že venku v mlze se prohání přerostlí zástupci hmyzí říše: blanokřídlí s agresivními sosáky, pavouci, kudlanky nábožné; a nestvůr(k)y z dávno zašlých časů, později se dozvíme, že to vše přišlo z jednoho z paralelních světů, protože nějaký vojenský projekt bla, bla, bla... Skupinka sympaťáků se na chvilku rozroste, pak se zase ztenčí, podle jejich střídavých (ne)úspěchů. Nakonec 5 z nich nasedne do auta, a když jim dojde benzín, zjistí, že mají jen 4 kulky, přeživší se pak dočká očekávaného; alespoň konec si stáhněte a pusťte.
Film je to podle mě vcelku nepovedený, pan režisér si dovolil ignorovat díla a dílka, která na podobná témata chrlí kinematografie a televizní produkce nejméně od dob prvního Jurského parku. Obyvatelé mlhy jsou jen více či méně nepovedenými napodobeninami praještěrů z již zmíněného Jurské parku, hmyzáků z Hvězdné pěchoty a přes noc namočených gumových JOJO medvídků.
Když mu nyní odpustíme, že zachoval klišé skupinky vyvolených - autem odjíždí na první pohled docela spokojená rodina (tatínek řídí, mamince spinká syn v náručí a na zadních sedadlech sedí dědeček s babičkou) - dostaneme se do míst, kde film skutečně dře. "Tomu filmu chybí atmosféra," což je podle mě způsobeno nemastnou neslanou kamerou a parodií na filmovou hudbu.
Film je nasnímaný obyčejně, stejně jako Sám doma 1, 2, ... a bohatý a 3. Co nevadí u rodinného filmu, romantické komedie a dvoutisicíhotřistasedmadevadesátého dílu Ordinace v růžové zahradě, je zde nekompromisním atmosféroborcem; dokonce i Peklo s Landou bylo v tomto ohledu lepší, tím volně přecházím k hudbě, protože i s tou měli Miriam a Daniel větší úspěch, s výjimkou jedné melodie a pár okamžiků, kdy nezní hudba žádná (slyšíme kroky, údery a šustění pytlů se psím žrádlem) to stojí s odpuštěním za hovno.
Pozitiva: °Motiv mlhy je zajímavý. Vypustil bych hvězdnou bránu, dimenzi X a Matrix, už kvůli jejich fanouškům, a nechal ji jen tak padnout. Padnout a zvětšit vše bezobratlé co leze, lítá a plave, vše ve stejném měřítku. Takový hlemýžď by byl pak noční můrou nebo nespolehlivým dopravním prostředkem. Ostatní bych nechal existovat, tedy zavřený supermarket a jeho "věčné" zákazníky. °Za pozornost stojí i patrně nejlépe napsaná postava "spasitelky". Zbožná, opět podotýkám "lehce labilní", stará panna si pomocí jediného výtisku Bible, slušného rétorického umění a nezbytných mrtvol, nakloní drtivou část zákazníků, kteří jsouce davem s jasným a rozhodným vůdcem jednají jak krysy slyšící zvuk krysařovi píšťaly. "Modlete se!" Beze všeho. "Proste pána Boha o spasení!" Jistě, paní. "Zabijte toho vojáka. Obětujte toho kluka a tu couru." No problem. I efekt rozprchlého stáda bez pastýře sedí jak pusinka na prdel. °... to by stačilo.
Hodnocení: * ze tří (existuje i 0)
