bon appetit!

karbanátek, šťouchané brambory a hořčice v dekadentních barvách:

nejen že se to dalo sníst,
ale bylo to i dobré.

pozvánka

vážení a milí potencionální hosté,

dovolujeme si Vás pozvat na

PODZIMNÍ PUNKOVOU SYMFONII

v sobotu 25.10.2008 od 20.00; Kavárna u Tanečnice. K tanci a poslechu zahrají kapely SO a R.U.M. Vstup dobrovolný; výstup za prachy.

za všechny vystupující,

čéza

poznámky ze školních lavic

probíráme teď v PopLitu (Vybrané kapitoly z populární literatury) ženskou literaturu. V dnešní hodině jsme se mimo jiné zabývali typickými motivy tohoto "žánru". Následující úryvek ukazuje, jak se s jedním z nich vyrovnal Jaroslav Havlíček; konkrétně s motivem něžné asexuálnosti:

"Jako roztoužený don Juan, jako nedočkavý únosce táhl za sebou svou nevzhlednou kořist klopýtající přes homolky a křečovitě svírající jeho paži. Vsunul ji do dveří bytu, častuje ji neústavnými polibky mezi dvojím otočením klíče. Pak ji uvedl do ložnice, tetelíce se zimničnou slastí.
Rozhodnut dosíci stůj co stůj co největší pravděpodobnosti výsledku, neopomíjel ničeho, čím by ještě rozdmýchal její žár. Hnětl její hadrovité prsy, hryzl ji do hubené šíje a dovedně jí lechtal pokožku v místech nejkritičtější intimity, přivíraje oči, aby nepřerušil neopatrným pohledem na její kreténskou nahotu zoufalé kejkle této samohany. Cilka, obsluhována s tak nevýslovnou štědrostí, nevycházela z vytržení - zprvu jen unyle vrkala, pak začala vyrážet divoké skřeky. Shledal, že nastala vhodná chvíle - zlomil ji přes pelest, docíliv tak pozice přesně okopírované z "teorie o plození", a dovršiv své sebezapření důkladnou injekcí, na niž odpověděla rozkošeplným zavytím a vyčerpána až do morku kostí upadla v strnulost blízkou mdlobě."

Havlíček, Jaroslav: Muž sedmi sester.
Praha 1999, s. 51 n.

requiem 2

Páni a paní, vím, jak se ruší žal,
já tíhnu duší jen k lady Carneval.
Já, kdysi pannám, já ba i vdovám lhal,
teď v srdci chovám jen Lady Carneval.

A s ní vchází do mě hřích nepoznán,
tančí v bílých kamaších, je můj pán,
život snad bych za něj dal,
ó má Lady Carneval,
mám tě rád, mám tě rád.

Paní a páni, vím, jak se ruší žal,
já tíhnu duší jen k lady Carneval.
Teď v srdci chovám jen Lady Carneval.

Páni a paní, dříve já jenom spal,
teď sháním věno vám, Lady Carneval.
Já, kdysi kartám vášnivě podléhal,
teď už se modlím jen k Lady Carneval.

Já, kdysi pannám, já ba i vdovám lhal,
teď v srdci chovám jen Lady Carneval.
Teď v srdci chovám jen Lady Carneval.

osobní pozvánka od samotného mistra.

lidová moudrost

heslo rumunských hraničářů:

"Každé ráno sežer ropuchu, a nic horšího už se Ti nestane."

dekadence

ROZKLAD

Štít sluneční se v brunátný kov taví,
Žár jeho v chorobném se dusí vzduchu,
Jenž houstne zsinalý a popelavý
Nad krajem plným vápenného puchu.

Vše spáleno: i sytá zeleň trávy,
Již Jara štětec stříkl v dálné strže,
I písek ostrý, jenž teď do únavy
Tak tvrdě v rytmu kročejů mých vrže.

A zápach hniloby je cítit všude,
Své jedy rozkladné Zmar na vše lije,
I slunce uhnívá tak dusně rudé...

V mých žilách krev se odpařuje žhavá,
A tělo slábnouc konec agónie
A konec všeho, všeho očekává.

Karásek ze Lvovic, Jiří: Sodoma. Praha 1905, s. 50

zatím jen nástřel

requiem 2

tentokrát na svatého Otmara, tedy 16. listopadu, léta páně 2008, v geniálním dosud jen velmi málo probádaném prostoru nymburské moštárny, která leží asi 48 metrů za náměstím směrem k Hulíčkům. Vystoupí kapela The Hydes, a pak snad ještě Sek jsi bonbónky a Zbožská. Připraveny budou zajímavé soutěže, při kterých půjde nejméně o kejhák. Vstupné bude, ale jeho výše pro zamaskované lidi nepřekročí 20 Kč, a bar bude plně vybaven a levnější než očekáváte.

Za ['boškof]stage se těší nashledanou,

w.w.m-w

P.S.: fotky z loňska od Hulíčků

3 a dvacet

i my Vám přejeme vše nejlepší!

vařte puding vzduchem páchne kocovina

"Egon se probudil,
poškrábal na koulích a vzpomněl si,
že zítra přijde na kávu realita,

že zítra bude pondělí."

"V pondělí ráno obyvatelé Paneláku 66 na svých pracovištích povídali o svých zážitcích. - Tož jak ses měla? - Fajn. Bylo to fajn, odpovídaly ženy a podle svých schopností vyprávěly detailně s chronologicky sled zabijačkových událostí. Muži hovořili úsporně, z široké palety událostí vybírali ty největší perly. Jejich smysl pro detaily se projevil při popisování, co všechno vypili a kolik toho bylo a jak jim z toho bylo druhý den a jak se z toho těžce dostávali. Kdyby se ženy nesoustředily pouze na vyprávění, mohly z reakcí svých spolupracovnic vypozorovat jakousi účast, jakýsi druh společného spiklenectví. A kdyby o tom přemýšlely, muselo by je napadnout, proč účast a proč spiklenectví. Proti čemu? A kdyby o tom přemýšlely dál, musely by přijít na to, že s nimi ostatní souhlasí, že díky jejich vyprávění "neobyčejné" příhody stávají se i posluchačky účastnicemi to úniku, protože jejich víkend byl třeba byl tentokrát na zážitky trochu slabší. Někteří obyvatelé Paneláku 66 se smířili se svým osudem obyčejného člověka. Někteří z nich odhodili další cíle a obešli ideály a pokračovali rovnou vyšlapanou cestou konformismu a tyto obyčejné svátky byly pro ně únikem před tou obyčejností, pro kterou se rozhodli. Navíc jako příslušníci slovanského plemene měli sklony k svěcení svátků a pořádání slavností a taky k náhlým výkyvům nálad od krajního neštěstí až po mrákotné štěstí a zpátky a znovu. Jako citlivé holubičí povahy zaznamenávali ve svých náladách výkyvy tlaku a změny počasí, a když byl svátek patřilo se na všechno "naplivat" a žít a užívat a zapomenout na včerejšek a zítřek a zítra se svěšenou hlavou se plazit koryty pesimismu a uvnitř se těšit na nový svátek. Ale i z tohoto plemene dokázali vzniknout vynikající vědci, vojevůdci a spisovatelé. Tento kmen podvědomě uctíval patetické gesta a patos vůbec a obdivoval démona obchodu a praktičnosti, ke které neměl sklony.

A tak uběhl první všední den po obyčejném svátku."

Zapletal, Zdeněk: Půlnoční běžci.
Československý spisovatel - Praha. 1987, s. 143 n.

birthday party (aktualizace)

několik novinek o sobotě:

° Kromě na letáčku uvedených kapel vystoupí ještě minimálně R.U.M. (Žofín-Dřevák-Za vítrem), a možná i Tři piči (nekonečné galaxie, ale v podstatě Nymburk).

° Zájemci o trochu adrenalinové zábavy, diverzní činnosti a politické agitace, nechť si s sebou přinesou izolepu nebo tekuté lepidlo na papír v plastové lahvičce odhadem za 15 Kč v každém papírnictví.

° Preferujeme lampióny.

poznámky ze školních lavic

nedávno jsem si všiml, že na jednom spřáteleném blogu se objevily odkazy na školu, rozhodl jsem se tedy Vás seznámit s několika textíky, které jsem dnes četl v rámci přípravy na seminář Populární literatura; téma hodiny bylo: Humoreska a anekdota.

° Inspektor přijde do třídy na inspekci, sedne si do poslední lavice za Pepíčka a sleduje cvrkot. Mladá ztrémovaná učitelka píše na tabuli anglickou větu, přitlačí, křída se zlomí a tak se pro ni ohne. Když dopíše, tak se žáků ptá, co to znamená. Hlásí se jenom Pepíček a řekne: "Překlad zní: To je pěkná prdelka!" Učitelka se rozhořčí a posadí Pepíčka s pětkou a poznámkou. Pepíček se otočí na inspektora a povídá mu: "Když to neumíš, tak nenapovídej, kreténe!"

° Jakou výhodu mají těhotné ženy? Když stoupnou na hrábě - nebouchnou se do hlavy.

A tak to bylo a tak to bude

pozvánka

drazí,

někdy se zkrátka rok s rokem sejde a Vy při pohledu na občanku zjistíte, že už Vám není třináct. Tento šok prožiju 11. 10. 2008 již podesáté a chvilku přede mnou 5. 10. jeden z mých nejlepších přátel Ondra Odcházel. Rozhodli jsme se Vás proto pozvat na rozloučení s dvaadvacátým rokem našeho života do zájezdního hostince U Huličků, kde to společně zapijeme, a aby to nebyla obyčejná ožíračka, pozvali jsem nějakou tu "kulturu". Více se dozvíte na letáčku po článkem.

Nashledanou se všemi se těší tou dobou třiadvacetiletý,

w.w.m-w

editoriálek

jeden z mých oblíbených bloggerů kdysi slíbil, že na svůj blog nebude psát o nejrůznějších kalbách, večírcích, mejdanech, zkrátka o akcích, kde hlavní roli hraje konzumace etanol obsahujících tekutin. Pamatuji si, že jsem tenkrát toto prohlášení s povděkem přivítal, na tomto blogu ovšem bude situace poněkud jiná. O konzumaci CH3CH2OH se psát bude!

Jméno ['boškof] stage nevzniklo náhodou. Je to výsledek intenzivního požívání produktů nejmenovaného plzeňského lihovaru, jehož jméno je odvozeno od názvu městské čtvrti, kde sídlí. Všechny ty vypité panáky a láhve rumu, vodky, zelené a Fernetů s nejrůznějšími přívlastky nechaly vzniknout společenství lidí, kteří kromě toho že někdy pijí víc než duha, dělají i mnoho dalšího a upřímně si myslím že užitečnějšího. Právě jejich aktivita by měla začít plnit tento zatím velmi skromný internetový prostor.

Pevně věřím, že tomu tak dlouho nebude.

w.w.m-w, jeden z mnoha

motto

"... the only people for me are the mad ones,
the ones who are mad to live,
mad to talk,
mad to be saved,
desirous of everything at the same time,
the ones who never yawn or say a commonplace thing,
but burn, burn,
burn like fabulous yellow roman candles exploding like spiders across the stars and in the middle you can see the blue centrelight pop and everybody goes 'Awww!'"

(Kerouac, Jack: On the Road)

"... jediní opravdoví lidi, co znám, jsou blázni,
blázni do života,
ukecaní blázni,
cvoci k spasení,
ti, kteří chtějí mít všechno - a hned!,
kteří nikdy nezívají a neříkají věci-co-se-sluší,
ale hoří, hoří,
hoří jako ta báječná rachejtle,
co se rozprskne a vystřelí tisíce pavoučích noh proti hvězdám,
jen namodralá světluška zůstane uprostřed a všichni vzdychnou 'Jůůů!'"

(Kerouac, Jack: Na cestě; překlad: Jiří Josek)