"Egon se probudil,
poškrábal na koulích a vzpomněl si,
že zítra přijde na kávu realita,
že zítra bude pondělí."
A tak uběhl první všední den po obyčejném svátku."
poškrábal na koulích a vzpomněl si,
že zítra přijde na kávu realita,
že zítra bude pondělí."
"V pondělí ráno obyvatelé Paneláku 66 na svých pracovištích povídali o svých zážitcích. - Tož jak ses měla? - Fajn. Bylo to fajn, odpovídaly ženy a podle svých schopností vyprávěly detailně s chronologicky sled zabijačkových událostí. Muži hovořili úsporně, z široké palety událostí vybírali ty největší perly. Jejich smysl pro detaily se projevil při popisování, co všechno vypili a kolik toho bylo a jak jim z toho bylo druhý den a jak se z toho těžce dostávali. Kdyby se ženy nesoustředily pouze na vyprávění, mohly z reakcí svých spolupracovnic vypozorovat jakousi účast, jakýsi druh společného spiklenectví. A kdyby o tom přemýšlely, muselo by je napadnout, proč účast a proč spiklenectví. Proti čemu? A kdyby o tom přemýšlely dál, musely by přijít na to, že s nimi ostatní souhlasí, že díky jejich vyprávění "neobyčejné" příhody stávají se i posluchačky účastnicemi to úniku, protože jejich víkend byl třeba byl tentokrát na zážitky trochu slabší. Někteří obyvatelé Paneláku 66 se smířili se svým osudem obyčejného člověka. Někteří z nich odhodili další cíle a obešli ideály a pokračovali rovnou vyšlapanou cestou konformismu a tyto obyčejné svátky byly pro ně únikem před tou obyčejností, pro kterou se rozhodli. Navíc jako příslušníci slovanského plemene měli sklony k svěcení svátků a pořádání slavností a taky k náhlým výkyvům nálad od krajního neštěstí až po mrákotné štěstí a zpátky a znovu. Jako citlivé holubičí povahy zaznamenávali ve svých náladách výkyvy tlaku a změny počasí, a když byl svátek patřilo se na všechno "naplivat" a žít a užívat a zapomenout na včerejšek a zítřek a zítra se svěšenou hlavou se plazit koryty pesimismu a uvnitř se těšit na nový svátek. Ale i z tohoto plemene dokázali vzniknout vynikající vědci, vojevůdci a spisovatelé. Tento kmen podvědomě uctíval patetické gesta a patos vůbec a obdivoval démona obchodu a praktičnosti, ke které neměl sklony.
A tak uběhl první všední den po obyčejném svátku."
Zapletal, Zdeněk: Půlnoční běžci.
Československý spisovatel - Praha. 1987, s. 143 n.
Československý spisovatel - Praha. 1987, s. 143 n.
Žádné komentáře:
Okomentovat