podhoubí: února 2010

Objevil jsem v jedné tajuplné složce pár oblíbených pasáží z oblíbených knih. Na začátek dva nejoblíbenější kousky z Tracyho tygra od Saroyana. Tuhle knížku jsem přečetl třikrát za jeden týden.

-------------------------------

Ve chvílích volna navštěvoval Tracy Lauru Luthyovou, která si ho nepamatovala. Připomněl jednou onu nedělní návštěvu ve Fort Rockaway, ale zesláblá a pobledná Laura si nevzpomněla.
„Snědl jsem šest čokoládových bonbonů,“ připomněl Tracy.
„Mněl jste jich sníst sedm,“ řekla Laura.
„Proč?“
„Pak byste měl jeden navíc,“ vysvětlila Laura. „Mít jeden navíc je vždycky fajn. To si prostě myslím. Jeden navíc pro každého.“
„Bonbony?“ zeptal se Tracy.
„Cokoli,“ řekla Laura. „Matku, otce, život, šanci. Šest je fajn, ale jeden navíc je ještě lepší. Ještě jeden a ještě jeden, měl jste si vzít ještě jeden.“
„Vy si nevzpomínáte?“ nevzdával se Tracy. „Váš otec šel pro zmrzlinu.“
„Zmrzlina taje,“ pravila Laura. „To je tajemství zmrzliny. Taje.“
„Lauro,“ prosil Tracy. „Podívejte se na mě. Poslouchejte mě.“
„Není nic smutnějšího než tající zmrzlina,“ prohlásila Laura.
„To není smutné, Lauro,“ odporoval Tracy. „Zmrzlina prostě má tát.“
„Opravdu?“
„No jistě.“
„To jsem nevěděla,“ pravila Laura. „Tolik jsem plakala, když jsem viděla, jak zmrzlina taje.“
„Jaká zmrzlina, Lauro?“
„Zmrzlinová panenka a zmrzlinový panáček,“ řekla Laura. „To jsem nevěděla. Všechny ty slzy byly tedy zbytečné. Plakala jsem, dokud jsem taky neroztála. A víte to jistě?“
„Ne,“ odpověděl Tracy. „Nevím. Nevím, ale je to jedno, co bylo, poslouchejte mě, Lauro. Před šesti lety jsem stál před podnikem Otto Seyfanga.“
„Pročpak jste stál zrovna tam?“ zeptala se Laura.
„Pracoval jsem tam,“ vysvětlil Tracy. „Stál jsem tam a povídal si s ochutnavači kávy, Nimmem, Peberdym a Ringertem.“
„Kde jsou teď?“ chtěla vědět Laura.
„Nimmo je po smrti,“ řekl Tracy. „Ringert je tady, a kde je konec Peberdymu, to nevím. Jak jsem tam tak stál, šla Warrenovou ulicí nádherná dívka.“
„Opravdu byla nádherná?“ ptala se Laura.
„Nejkrásnější dívka na světě.“
„Kdo to byl?“
„Vy, Lauro,“ řekl Tracy.
„Já?“ divila se Laura. „Nejkrásnější dívka na světě? To jste se musel splést.“
„Ne. Byla jste to vy, Lauro.“
„No, teď už určitě nejkrásnější dívka na světě nejsem,“ prohlásila Laura.
„Právě o tom s vámi chci mluvit,“ řekl Tracy.
„Tak dobře,“ souhlasila Laura. „Mluvte.“
„Chci abyste šla znovu tou ulicí.“
„Opravdu?“
„Opravdu.“
„A proč?“
„No, nevím jak to jinak říct,“ začal Tracy. „Miluju vás.“
„Co tím myslíte?“ řekla Laura.
„Nevím,“ řekl Tracy. „Nejspíš tím chci říct, že jste pořád ta nejkrásnější dívka na světě.“
„To nejsem,“ bránila se Laura.
„Ale ano, jste,“ řekl Tracy. „Pro mne ano.“
„Ne,“ odmítala Laura. „Je to tak domýšlivé, být krásná. Nehodí se to. A taky je to smutné. O tolik smutnější než jen tak ležet a vědět, že jsem mrtvá.“
„Vy ale nejste mrtvá, Lauro.“
„Ale ano, jsem.“
„Lauro!“ vykřikl Tracy. „Pro boha živého, Lauro, já vás miluju.“
„Promiňte,“ omlouvala se Laura. „Promiňte, ale myslím, že budu radši mrtvá.“
Tracy nevěděl, co ci o tom má myslet. Byla doopravdy šílená?

-------------------------------

Tracyho city k Lauře vyčenichal jeden všímavý novinář, který tak dodal světu trhák s palcovým titulkem
TRACY MILUJE LAURU
MLADÍK S TYGREM SE DVOŘÍ KRÁSCE Z BELLEVUE
Ovšem The Mirror , který neměl zatím žádné štěstí na obrázky a příběhy o Tracym a tygrovi, se snažil srovnat krok s ostatními novinami tím, že začal požadovat bezodkladné prošetření městské policie a v případě potřeby i odvolání jejího náčelníka Augusta Blye, neboť nebyl-li schopný zabít, nebo chytit chromého tygra, jak chce zajistit bezpečí občanů New Yorku v případě, že na město bude svržena bomba?
Této myšlenky se chopila spousta dalších lidí, kteří jsou vždy hotovi chopit se jakékoliv myšlenky.

podhoubí

neděle 14. února 2010

Tracyho tygr

sobota 6. února 2010

svítání na západě