"Děkuji za pozvání na Vaše zasedání. Do Vašeho jednání nehodlám nijak explicitně zasahovat, a proto budu velmi stručný. Něco zásadního však říci musím, něco, kvůli čemu jsem se po delším zvažování nakonec rozhodl pozvání na Vaše zasedání přijmout.
Již delší dobu je pro mne nemalým problémem identifikovat se s celou řadou postojů, které česká společnost, nebo přesněji řečeno, její politická reprezentace, zastává. Když říkám delší dobu, nemyslím tím necelé poslední tři týdny, tedy od onoho - pro celou Evropu - tak katastrofálního výsledku irského referenda.
Nakolik si současné směřování České republiky přejí či nepřejí její občané a nakolik to pro Českou republiku ve středním a dlouhém období bude dobré nebo špatné, hodnotit nechci a nebudu. To mně nepřísluší. Tomu se – předpokládám – bude věnovat Váše zasedání.
Jedno ale vím zcela jistě: tato politika není tou, se kterou jsem byl zvolen do čela naší země a se kterou jsem dlouhá léta naši zemi vedl.
Abych probíhající přeměně České republiky ze suverénního demokratického státu ve vazala bruselských úředníků a nesvéprávného politického trpaslíka nestál v cestě, rozhodl jsem se poděkovat Vám za funkci prezidenta České republiky a této funkce se dnes, na tomto místě, definitivně vzdát. Bylo to v posledním období přítěží pro Vás, ale – musím se přiznat – i pro mne. Považuji to vůči občanům České republiky i Vám za gesto vstřícné. Neberte, prosím, toto mé rozhodnutí jako projev nevraživosti či nekonstruktivnosti.
Dobře vím, že někteří z Vás výrazně přispěli k mému zvolení prezidentem republiky. Stejně tak dobře víte Vy, že já se nezměním a že se i nadále budu řídit myšlenkami, které ode mne již dlouho znáte, myšlenkami, které jsem se snažil do české společnosti přinášet a jimž jsem se, i díky mnohým z Vás, naučil.
Přeji Vašemu jednání úspěch, ale domnívám se, že to vyžaduje udělat něco zásadního. Je jen na Vás, abyste si dobře zvolili další cestu tak, aby to bylo ku prospěchu nejen České republice, ale i Evropské unii.
Dovolte mi, abych z tohoto místa naposledy řekl: děkuji Vám za pozornost."
Prezident Václav Klaus
Senát Parlamentu České republiky, Praha, 22. října 2009
Již delší dobu je pro mne nemalým problémem identifikovat se s celou řadou postojů, které česká společnost, nebo přesněji řečeno, její politická reprezentace, zastává. Když říkám delší dobu, nemyslím tím necelé poslední tři týdny, tedy od onoho - pro celou Evropu - tak katastrofálního výsledku irského referenda.
Nakolik si současné směřování České republiky přejí či nepřejí její občané a nakolik to pro Českou republiku ve středním a dlouhém období bude dobré nebo špatné, hodnotit nechci a nebudu. To mně nepřísluší. Tomu se – předpokládám – bude věnovat Váše zasedání.
Jedno ale vím zcela jistě: tato politika není tou, se kterou jsem byl zvolen do čela naší země a se kterou jsem dlouhá léta naši zemi vedl.
Abych probíhající přeměně České republiky ze suverénního demokratického státu ve vazala bruselských úředníků a nesvéprávného politického trpaslíka nestál v cestě, rozhodl jsem se poděkovat Vám za funkci prezidenta České republiky a této funkce se dnes, na tomto místě, definitivně vzdát. Bylo to v posledním období přítěží pro Vás, ale – musím se přiznat – i pro mne. Považuji to vůči občanům České republiky i Vám za gesto vstřícné. Neberte, prosím, toto mé rozhodnutí jako projev nevraživosti či nekonstruktivnosti.
Dobře vím, že někteří z Vás výrazně přispěli k mému zvolení prezidentem republiky. Stejně tak dobře víte Vy, že já se nezměním a že se i nadále budu řídit myšlenkami, které ode mne již dlouho znáte, myšlenkami, které jsem se snažil do české společnosti přinášet a jimž jsem se, i díky mnohým z Vás, naučil.
Přeji Vašemu jednání úspěch, ale domnívám se, že to vyžaduje udělat něco zásadního. Je jen na Vás, abyste si dobře zvolili další cestu tak, aby to bylo ku prospěchu nejen České republice, ale i Evropské unii.
Dovolte mi, abych z tohoto místa naposledy řekl: děkuji Vám za pozornost."
Prezident Václav Klaus
Senát Parlamentu České republiky, Praha, 22. října 2009
2 komentáře:
Václav Klaus je typickej zástupce určitýho typu lidí, pro který mám slabost. Ačkoli jsem spíše pro hlubší evropskou integraci, tak v tomto případě u mě vítězí emoce nad politikou a dávám za pravdu tomuhle člověku, kterej si libuje v chůzi proti větru. Taky mám ten pocit rád:-)
Václav Klaus hlavně není od příštího čtvrtka naším prezidentem.
Bude ovšem prvním euromučedníkem.
Okomentovat